Radioterapie

Radioterapie je léčba ionizujícím zářením. Energie záření se předává do nádoru a nádor je tím poškozován. Předpokladem pro tuto léčbu je to, že nádorové buňky jsou k poškození zářením citlivější než buňky zdravé. Používá se nejčastěji v kombinaci s chirurgickou léčbou.

Celková aplikovaná dávka záření je dána velikostí nádoru a je omezena tolerancí okolních zdravých tkání. Podává se frakcionovaně (celková dávka je rozdělena do několika menších a je aplikována v průběhu několika dnů). Záření se aplikuje do tzv. cíleného objemu (do místa nádoru), proto je důležité co nejpřesněji určit lokalizaci a rozsah nádoru.

I radioterapie má své nežádoucí účinky. Vyplývají z přímého poškození zdravých orgánů a tkání ozářením. Nejčastěji se objeví během ozařování nebo do 3 měsíců po jeho skončení. Tzv. postradiační syndrom se projevuje např. únavou a nechutí k jídlu. Jako prevence před jeho vznikem působí dostatek odpočinku, pobyt na čerstvém vzduchu a konzumace zdravé a vyvážené stravy v pravidelných malých dávkách.

Kůže může zareagovat na ozařování zčervenáním, může svědit, mokvat nebo se olupovat. Zmírnit dráždění se dá nošením volných prodyšných oděvů. Po radioterapii není vhodné vystavovat pokožku slunečnímu záření, omývat ji vysušujícím mýdlem nebo ji při utírání dřít.

Je možno na postiženou kůži aplikovat masti s kortikoidy a zásypy. V místě radiace dochází k vypadávání vlasů či chlupů a snižuje se činnost mazových a potních žláz. Na svědomí může mít také bolest hlavy, únavu, ospalost a nevolnost. Tyto příznaky jsou způsobeny zvýšením nitrolebního tlaku. Odstraňují se farmakologicky. Poškození jícnu se projevuje bolestivým a obtížným polykáním.

Bolest zmírní analgetika (léky proti bolesti) anebo polykací směs obsahující anestetika (znecitlivující látky). V neposlední řadě může radioterapie způsobit útlum produkce kostní dřeně a tzv. akutní radiační pneumotitidu, která se pozná podle suchého dráždivého kašle, dušnosti a bolesti na hrudi. Léčí se kortikoidy a klidem.

Pozdním následkem (projevuje se až po 3 měsících po ukončení terapie) ozáření plic je zmnožení plicního vaziva, tzv. fibróza, která je provázena dušností.

Existují dva základní typy radioterapie. Teleterapie, zevní radioterapie, při níž je zdroj záření umístěn mimo pacienta, ozařuje se tedy z vnějšku a z dálky. Při brachyterapii, vnitřní radioterapii, je zdroj záření umístěn přímo do oblasti nádoru, kde se tak koncentruje vysoká dávka záření.