Chirurgická léčba

Platí, že největší naději na vyléčení má pacient s nádorem, který lze chirurgicky odstranit.

Pro plánovanou operaci je nutné znát rozsah nádoru (tzv. staging), zda je vůbec možno jej odstranit (tzv. resektabilita). Pacient musí projít předoperačními vyšetřeními, aby bylo možno zvážit a minimalizovat rizika spojená s operací (tzv. operabilita).

Součástí předoperačního vyšetření je vyšetření plicních funkcí:

1. Spirometrie – měření ventilační funkce plic. Poskytuje informace o základních dechových objemech. Poukazuje na stupeň postižení funkce plic a informuje tak o přípustném rozsahu odstranění části plic.
2. Difúzní kapacita plic – měření objemu plynu, který přestoupí z plicních sklípků do krve za časovou jednotku.
3. Spiroergometrie – vyšetření, při kterém se během zátěže monitoruje spotřeba O2, produkce CO2, vydaný pracovní výkon a EKG.
4. Scintigrafie plic – radioizotopové vyšetření, kterým se zjišťuje informace o distribuci ventilace (která část plic je funkční a která ne).
5. Krevní plyny – doplňkové vyšetření obsahu O2 a CO2 v arteriální krvi.

Před plánovanou operací je nutné alespoň 2 týdny vůbec nekouřit. Součástí předoperační přípravy je také rehabilitace s nácvikem dechových cvičení a správného odkašlávání. Pokud je to nutné, jsou pacientovi podávány léky, které mu odkašlávání usnadňují, popř. tvorbu hlenu snižují.

Pro chirurgické odstranění nádoru se používá několik typů plicních operací v závislosti na velikosti plicního nádoru. Každý člověk má 2 plíce, pravá se skládá ze 3 laloků (lalok = lobus), levá ze 2 laloků. Každý lalok je ještě rozdělen na segmenty. Operace jsou nazvány podle toho, která část plíce je odstraněna:

1. Pneumonektomie – odstranění plíce.
2. Lobektomie – odstranění laloku plíce.
3. Segmentektomie – odstranění segmentu laloku.

Ne vždy však musí dojít k odstranění pouze jednotlivých částí plic. Tyto výkony se pak nazývají atypické resekce. Někdy je potřeba odstranit i jinou než plicní tkáň, např. resekce hrudní stěny, bránice, horní duté žíly a dalších.

Každá operace s sebou přináší riziko možných pooperačních komplikací. Může dojít k srdečním arytmiím, jejichž frekvence a závažnost stoupá s rozsahem operačního výkonu. Srdeční arytmie vede ke snížení srdečního výdeje a dochází tak k nedostatečnému prokrvení ostatních orgánů, hlavně mozku a ledvin. Vzácnou, ale závažnou komplikací je vznik srdeční hernie (kýla).

Dochází k ní po výkonech, při kterých musela být resekována část perikardu (vazivový vak obklopující srdce). Část srdce se dostane přes ránu v perikardu, uskřine se a může odumřít. Následkem je snížení žilního i arteriálního tlaku a srdečního výdeje.

Nutná je okamžitá reoperace. Může dojít také k přetočení nevyoperovaného plicního laloku a tím tak k uzavření plicních cév. Následkem je odumření plíce. Stejně jako v předchozím případě je nutná okamžitá reoperace, při níž se plicní lalok vrátí do své původní pozice.

Pooperační rehabilitací a s pomocí léků se předchází tzv. atelektáze (nemožnost provzdušnění plíce). Z míst, kde došlo k resekci, může dojít ke krvácení. Jedná se o vzácnou komplikaci, která se také řeší reoperací. V ojedinělých případech může dojít ke smrti v důsledku srdečního anebo dýchacího selhání.